Zimní procházka
Každý si asi období mezi Vánocemi a silvestrem užívá po svém. Někdo rád návštěvy, někdo výlety a jiní jenom leží na gauči a spásají poslední zbytky cukroví. My nepatříme ani do jedné skupiny. Za 4 roky se stalo tradicí, že vždy v tomto čase vyrážejí mladí hasiči při SDH Pacov na povánočně-předsilvestrovskou procházku. Tedy abych byl přesný, tak pouze silné jádro mladých hasičů. Je trochu smutné, že když se má jet na výlet nebo pod stany, tak by chtěli jet všichni, ale když se řekne procházka nebo úklid lesa, tak se nás tentokrát z 41 dětí u sboru dostavilo celých 12 kusů. Z toho 4 dorostenci, kteří by ani nemuseli, ale dělají to rádi, a k tomu jako dohled Iva a pes. Takže dětí celkem 6. No nevadí, až si ten zbytek doma proleží gauče, tak nás to bolet nebude.
Trasa vedla jako obvykle. Tedy vlastně úplně stejně jako vloni, akorát po tom, co si někteří naši skalní členové stěžovali, že na sraz na nádraží musejí přes celé město, vyšli jsme jim vstříc a letos jsme šli obráceně. Sraz byl v 10 hodin na autobusové zastávce na Kozimberku, a odtud jsme šli kousek po silnici k německému hřbitovu a dále lesem. Ukázalo se, že nebyl úplně špatný nápad jít obráceně, protože to byl pořádný kopec dolů a nahoru, ještě k tomu ke konci by se to šlo asi hůř. Pod kopcem se před námi zjevil Šimpach. Odtud už to bylo jenom kousek na Dvořiště, kde byl opět ten otravný vlčák. To byl trochu problém, protože jsme taky měli psa a toho by asi zblajzl, ani by kousat nemusel. Dál jsme pokračovali na letiště, kde to teda pěkně foukalo, takže se hodily termosky s horkým čajem z domova. Když jsme přišli do Kámena, tak nastal kámen úrazu. Jestli pokračovat lesem, anebo si zajít 2 kilometry, ale zase po pěkné zpevněné cestě. Vypukla vzpoura vůči plánovači trasy a vyhrála kratší varianta. Potom co jsme zahlédli most, který ale nebyl průchozí a muselo se lézt prvně z meze dolů a pak opět nahoru, se ozvalo "já vám to říkal", ale nějak jsme to zvládli a pokračovali dál. Z Borkova jsme se pokochali výhledem do krajiny a domů už to bylo co by kamenem dohodil a zbytek došel. Během chvilky jsme se ocitli v Pacově na vlakáči, cestou jsme se postupně odpojovali každý k domovu, až vydrželi opět jenom ty, co bydlí na Kozimberku a v okolí, takže remcali zbytečně. ☺
Domů jsme přišli po 4,5 hodinách a s 18 kilometry
v nohách. Tak příští rok zase, a to už popáté.