Výlet na Stražiště

V pátek 29. října jsme měli podzimní prázdniny a za okny panovalo babí léto. No to by byl úplný hřích této situace nevyužít a něco s našimi děcky nepodniknout. Domluvili jsme se tedy, že zrušíme náš klasický páteční trénink a místo toho jsme vyrazili na pěší túru na Stražiště. Nedá se říct, že účast by byla jakkoliv hojná, ale to už tak chodí holt. Ačkoliv to tady máme za humny, tak se ukázalo, že spoustu lidí až k samotnému vysílači ještě nikdy v životě nevylezla.

Sraz jsme si dali v 9 hodin dopoledne před radnicí a vyrazili vstříc našemu cíli. Šli jsme přes město, potom po Sovově stezce až jsme došli do Bratřic. Tam jsme si udělali malou občerstvovací pauzičku u místního pijasu. Tady začaly padat první názory, jako tak jděte sami a já tu na vás počkám. Kdepak, jednou jsme se rozhodli, že na Stražiště vylezme, tak ani krok zpět. Vyšli jsme tedy nad ves a cestou do lesa. Další zastávkou byla kaplička v lese, těsně před tím, než nastalo poslední, nejtvrdší stoupání. Tady jsme se napili vody, která je údajně léčivá a čekala na nás jakási bojovka. On tu byl totiž Dominik den předem a schoval tu pro děti malou svačinku. Ty si ji ovšem museli sami najít. Po chvíli hledání všude možně se usmálo štěstí a bonbóny našly. Vydali jsme se tedy do cílového kopečka. Řeknu vám, že bylo docela zajímavé to shora pozorovat. Někteří připomínali poslední tažení😊. Nicméně nakonec jsme cíle dosáhli všichni. Nahoře jsme si obhlédli vysílač, bohužel jen zpoza plotu, zapsali se do knížky, že jsme to dokázali, udělali společnou fotku a hurá zpět z kopce dolů. To už bylo docela o zlomenou ruku nebo nohu, ale jelikož jsme všichni šikulové, tak se to obešlo i bez sádry.

Místo směrem zpět na Bratřice jsme se v lese uhnuli k Černému rybníku a na LT Hutě. Tam už na nás čekal Láďa Trpák s tranzitem a na etapy nás odvozil zpět do Pacova.

Udělali jsme si tak krásnou vycházku, nadýchali se čerstvého vzduchu, protáhli svalstvo a jako třešničku na dortu máme splněnu další část jednoho z okruhů hry Plamen.