Výlet do Prahy
Vstávali jsme už časně ráno a v 6:15 už stepovali u sokolovny, kde nás vyzvedl onšovácký bus, který nás dovezl na místo určení. A kam, že to vlastně bylo? Na Letiště Václava Havla v Praze. Ale to byl teprve začátek dnešního výletování. Následoval přesun na nejnovější hasičskou stanici, a to do Holešovic.
Po skoro dvou hodinách cesty, kterou většina prospala, jsme byli na letišti před terminálem č.2. Vystoupit protáhnout se a rozhýbat ztuhlé údy a sprintem za Alešem. Už při prvním přesunu se část dětí ztratila J. Nebojte nic, zase jsme se šťastně shledali. Druhá ztráta nastala při rozchodu na záchod. To se pro změnu ztratili dospěláci, ale i ti se našli.
U informací, kde začala naše prohlídková trasa, jsme všichni dostali svůj náramek se svým jménem, teď už jen počkat na průvodce a můžeme vyrazit. Průvodce nás provedl letištěm, ale ne žádnými normálními veřejnými, přístupnými cestami, ale vzal nás uličkami, kam se smrtelník bez prověrky nedostane. Museli jsme projít kontrolou, jako kdybychom někam letěli, ale to bychom nebyli my, kdyby nebyli nějaké problémy. Martin už předem hlásil, že si zapomněl vyndat nožík. No jo, ale aby v tom nebyl sám, tak se k němu přidal Papík, který si nechal na klíčích jako přívěsek náboj. Ten mu samozřejmě při kontrole zabavili. Takže až na tyhle dva jsme prošli bez problémů. Akorát teda Ivě a Daniele dělali test na přítomnost výbušnin. Průvodce nám to pak ale vysvětlil. Po tom, co jsme všichni prošli, jsme nastoupili do spešl busu, kterým jsme jezdili po letištní ploše a průvodce nám vysvětloval, kde a jak se co dělá. Na závěr nás vzal do takzvané ohrady, kde jsme mohli sledovat přistávání a vzlety letadel. To nás všechny moc bavilo. Ale byla tam zima a dost foukalo. Ještě jsme na ploše zastihli letadlo, do kterého se právě nakládala zavazadla a další letadlo, které čekalo na vytlačení na pojezdovou dráhu. Nechali nás tento úkon sledovat až do závěrečného startu
A teď už na očekávanou hasičárnu. Zde nás vzali prvně do garáže, která byla hooodně prázdná. Většina techniky je v servisu. Jedno auto si v rámci úspor opravují sami. Ale letištní speciály tam stáli. Dozvěděli jsme se, že tady se slouží jen dvanáctky, a tudíž ani v noci nespí. Následovala prohlídka sklepení, kde mají postavenou cvičnou místnost na otevírání dveří a jezdí sem cvičit i policisté. Po každé prý některého odveze záchranka. Nejdou na to prý hlavou, ale silou, a to se ne vždy vyplatí. Pro nás byli asi nejzajímavější místnosti, které slouží k tréninku a následně ke složení fyzických testů. Skoro každý si chtěl zkusit nekonečný žebřík a úplně každý si chtěl prolézt drátěné bludiště. Škoda, že to nešlo. Dospěláci se dali do řeči s hasičem, který nás provázel. Průvodce z nich byl nešťastný, protože prohlídka měla skončit před půl hodinou a jemu se nedařilo jim skočit do řeči, aby jí mohl ukončit
Potom, co nás průvodce opustil před terminálem č.1 a běžel pro další exkurzi. Jsme po chvíli zmatkování, zda jsme všichni, protože jsme neviděli řidiče, který odešel do autobusu a nikomu to neřekl, jsme se vydali pod vedením Aleše prvně na záchody a potom směr autobus. Když jsme si ale všimli nešťastného Papíka, zjistili jsme, že je to kvůli zabavenému náboji, nemohli jsme to tak nechat. Hledali jsme dvacet jedničku, i když jsme netušili co to je, natož, kde to je. Ale dali jsme to a Papík byl opět šťastný.
Dospělá část složená z Ládi ml., Ládi st. a Píři uznali, že mají hlad a jelikož si nezabalili svačinky, tak vyrazili do KFC. Filip s Papíkem si došli koupit něco k pití a zbytek se došel podívat na vyhlídku. Potom, co všichni byli spokojený, jsme všichni společně vyrazili k autobusu, který nás převezl do Holešovic.
V Holešovicích bylo dost těžké zaparkovat, ale řidič to zvládl a na stanici nás přivítal výjezd na "Otevření bytu." To by nebylo nic zvláštního, ale důvodem otevření bytu, že "Žena má bludy a není schopná sama odemknout." Už tento výjezd nás dost překvapil, ale to není ještě to nejlepší ale to až potom.
Po výjezdu si nás přebral jeden z hasičů a ukázal nám auta, ale to nás moc nebavilo. Dospělá část byla udivená, že mají spešl místnost na mytí aut. Děti byli udivený a zkoumali, jak funguje tyč na skluz. Všichni si jí chtěli vyzkoušet, ale bohužel. Starší děti radši počítaly, kolik jich tam vlastně mají. A taky přemýšlely, jak to vlastně funguje, když ta tyč vede přes více pater. Potom, co se zeptali Ivy se Iva rozhodla, že se zeptá, když se všichni báli. Jediná odpověď, které se dočkali je ta, že ten první, co tam dopadne musí být dost rychlý a uhnout. Aspoň něco jsme se dozvěděli. A teď k tomu výjezdu. Během naší prohlídky měli další dva výjezdy a jeden z nich byla kočka v motoru, kterou se majitel snaží už půl hodiny vylákat. Dospěláci si říkali, že tady musí být fajn sloužit, když se tady furt něco děje, ale taky uznali, že jsou to dost kraviny a že jim je v Pacově vlastně dobře. Potom nás ještě vzali se podívat do šaten, které nás docela překvapily, protože vypadali stejně, jako když jsme chodili do první třídy takové ty klasické klece. Pak z nás měl Filip srandu, že tu mají něco pro ženy, protože další místnost byla prádelna. Tak jsme Filipovi trochu vynadali. Po exkurzi jsme zjistil, že ten hasič, co nás provázel bydlí kousek od Pacova, což nás překvapilo. A pak už jsme nasedli do autobusu a cca 2 hodiny domu. Domu jsme dojeli něco málo kolem 4 hodiny. Rozdat děti a hurá domu, ale pro Aleše s Ivou dnešek ještě nekončí a jdou na schůzi okrsku.
Akci jsme hodnotili dobře a k tomu máme splněný okruh ve hře Plamen. Zítra samozřejmě trénink není, protože to by z nás vedoucím hráblo.
A kdo byl vlastně účastníkem zájezdu?
Jelo nás docela dost: Verča T., Vendy, Verča N., Kája s Kájou, Toby, Nikola, Martin, Max, David, Kuba Š., Nicolas, Maty, Izy, Daniela, Anabela, Adélka, Eliška
A z dospělých jel: Filip, Iva, Aleš, Papík, Láďa ml., Láďa st., Pířa, Monika a od profíků David
Veronika Trpáková