Šestý ročník stanování dětí a dorostu SDH Pacov je za námi

Letos, stejně jako každý rok uspořádali vedoucí mladých hasičů pro své děti a dorostence několika denní akci pod stany. Cílem je, aby se děti naučily pracovat jako team, utužily kolektiv a osvěžily si všechny disciplíny, které je v dalším ročníku čekají, protože jich není málo. Říkejme tomu třeba stanování, soustředění, teambuilding, je to jedno. Hlavně když se všechno povede podle plánů a všichni odjíždějí domů spokojení. To se nám letos opět povedlo.

Po několika dnech příprav a přemýšlení a plánovaní a značení to všechno vypuklo v neděli 8. srpna. Sraz byl v plánu v 9:30 na horní louce v areálu na Propadě. Chtěl bych tímto poděkovat panu Smolkovi, že nám opět vyšel vstříc a mohli jsme naše soustředění udělat právě zde. Pro vedoucí to znamenalo mít do té doby připravené zázemí pro případ, že se naplní předpověď rosniček a přijde liják. To prozatím nenastalo, takže Iva mohla pěkně v klidu přebírat děti, které nám začaly najíždět, Filip s Tomem navozili z hasičárny zbytek překážek a Matěj s Ondrou si úkolovali dorostence a postupně začali stavět všechny disciplíny. Než jsme si s tím vším pohráli, aby byly všechny rozměry podle směrnic, tak bylo poledne a děti začínaly mít hlad. Tady má svou minutku slávy Aleš, který nám připravil plný hrnec guláše. Než se přihřál a přivezl na Propad, tak se aspoň stihl uklidit ten všudypřítomný bordel po stavění stanů. S plným žaludkem se, jak známo dobře myslí, ale špatně běhá, takže jsme si dali hoďku a mezitím se domluvili, kdo co bude běhat a co se od něj vlastně vyžaduje. Když jsme uznali, že je přesně tolik hodin, kolik se nám hodí, tak jsme šli na trať. Starší děti šly pod vedením Filipa a Matěje na PÚ CTIF, mladší si vzaly Iva, Majda a Klára na ŠD a o zbytek se postaral Ondra, Tom a Láďa na střelbě. Posty už jsme měli domluvené, takže jen stačilo nasadit helmy, uvázat čísla a odstartovat. První dva pokusy byly spíš jen tak jít procházkou a zopakovat si, co kdo dělá, co komu předává a kam si stoupá. Potom už jsme jeli na ostro. Časy jsme tedy zatím neměřily. Zajímalo nás pouze počet trestných vteřin, protože jak u PÚ CTIF, tak u ŠD se za každou chybu platí. Tedy deseti vteřinami k celkovému času navíc. Začínali jsme na číslech poměrně vysokých, ale pokus od pokusu se nám dařilo časy srážet níž a níž. Od oběda se nám nad hlavami honily mraky a vypadalo to, že každou chvíli přivezou vodu. Taky že jo. Kolem půl třetí začalo pršet, tak jsme sbalili to, co nesmí zmoknout a šli se schovat do společného stanu. No a když už jsme tu jen tak zbůhdarma seděli, tak Iva vytáhla 4 plné igelitky materiálů, které je třeba umět na ZPV. ZPV neboli branný závod jsme běželi v úterý, takže jsme času pod stanem využili a všichni se učili, až se jim od hlav kouřilo. Když se chýlilo k páté hodině a venku pořád pršelo začala nás jímat hrůza, kde si opečeme buřty a klobásy k večeři. Už jsme mysleli, že si to dáme studené, ale v tom Dominik prohlásil, že podle jeho radaru za 20 minut přestane. Taky že měl pravdu. Tak jsme vyndali dříví, sirky, ošťuráky a šli opékat. No jo, jenže už zapomněl dodat, že za 20 přestane a za 30 zase začne. Takže jsme se šli opět schovat i s buřty na klacku pod stan. Pak zase přestalo, tak jsme šli péct a zase začalo. No takhle to bylo asi 4krát po sobě, ale hlavní je, že si nakonec každý večeři ohřál. No na žádné posezení u ohýnku to nebylo, tak jsme zalezli opět do stanu. Ondra vytáhl kytaru, někdo zpíval, někdo hrál karty, někdo testoval buchty, která maminka peče nejlíp no a jiní si vzali na klín kastrol s gulášem a dali si druhou večeři.

Ráno, když ještě snad všichni krom vedoucích spali, vyrazil Filip pro snídani. Tentokrát nemusel jet na Matějovým starým rozvrzaným kole, ale autem, takže byl hned zpátky. Když přijel stále u dětí panovala půlnoc, takže jsme si mohli vychutnat snídani a vůni ranní kávy. Před osmou hodinou už byli všichni vzhůru a šli se podívat, co že je to dobrého k snídani. Kdo byl po jídle, tak pomalu začal nanášet věci zpět na tratě. Ovšem jak den předtím pršelo, tak to ještě na žádné běhání nebylo, protože tolik bot na výměnu nikdo neměl. Roztáhli jsme tedy plachty od stanu. Jednu na střílení a druhou před stan a na té se opakovalo, co se kdo za včerejší propršené odpoledne naučil. Docela jim to šlo třeba říct. Kolem 9 hodiny dorazil už i Aleš, který byl včera ve službě. Když jsme si všechny ze všeho přezkoušeli, mezitím vyschla i tráva, protože od rána svítilo sluníčko, tak jsme se vrhli na běhání. Aleš si vzal na povel jeho oblíbený PÚ CTIF a po chvilce bylo dětem jasné, že taková pohodička, jakou nastolil v neděli Filip je minulostí. Mladší děti šly na pro ně úplně novou disciplínu a tou bylo 4 x 60 metrů. Tedy v našich podmínkách je to spíš 4 x 30 metrů, ale nikomu to nevadí. Nemá cenu se ztrhat hned druhý den, takže následovala pauza a po ní škatulata hýbejte se. Starší na ŠD a mladší na pro některé taky novou štafetu CTIF. Stihli jsme sotva pár pokusů a první parta šla na oběd. Tedy spíš jela. Obědy jsme měli zamluvené v jídelně Na Růžku. Je to pro nás výhoda, protože se tam dá snadno dojít pěšky, a ještě si cestou dokoupíme, co chybí. Chodili jsme na dvě party, tak aby v táboře vždycky někdo zůstal. Druhá skupina se nám vrátila něco před druhou hodinou. Cestou nás opustila Iva, která měla pracovní povinnosti. Ale ne na dlouho. Na večeři bude zpátky. Po obědě se nikomu běhat nechtělo, takže kdo měl chuť, toho vzal Aleš k rybníku vykoupat. Po hromadné koupačce na nás čekal druhý bod, kvůli kterému jsme tuto akci vlastně podnikali. Za týden, tedy 21. srpna oslaví náš sbor 150 let od svého založení. Chystáme velké oslavy a jeden bod na programu bude i ukázka práce mladých hasičů. Naši mladší žáci si pod vedením Ivy připravili vtipnou grotesku. Jednalo se o technickou pomoc - odstranění stromu přes cestu, ale pojatou s humorem a nadhledem. Starší žáci pod vedením Aleše budou předvádět zásah na nebezpečnou látku. To už je úplně jiné kafe. Hotoví profíci. Pokud Vás to zajímá, přijďte se podívat na oslavy 21. srpna od 14:00 v Zámecké zahradě. Nácviku ukázek jsme věnovali zhruba tak polovinu odpoledne. Tu druhou jsme se vrátili k našim dvou disciplínám, které se budou běhat už na podzim, a to PÚ CTIF a ŠD. Je vidět, že i těch pár pokusů za poslední dva dny přináší svoje ovoce a že se nesnažíme zbytečně. Po páté hodině už se nám vrací i Iva, takže jsme komplet. No, co asi tak může následovat...ohýnek. Všichni už vědí, o co jde, takže jak zmerčí Filipa, jak táhne pytel se dřívím a sirky, každý už má klobásu na klacku a čeká, až se objeví plamínek. V průběhu opékání se vedle nás zjevilo naše hasičské auto a nikdo nevěděl co se děje. Protože jednotka SDH Pacov bude mít na oslavách taky svoji ukázku, domluvili jsme se s velitelem, jestli by bylo možné si ji nacvičit v rámci našeho soustředění. Spojili jsme tedy příjemné s užitečným. Než přijeli ostatní členové jednotky, tak si mladší i starší děti ještě jednou zkusily svou ukázku i s reálným autem a vybavením jako tomu bude na oslavách. Potom vzal všechny Zdeněk Dvořák do auta a dovolil jim se tam trochu porozhlédnout. Dětem se to moc líbilo a já bych chtěl touto cestou Zdeňkovi poděkovat. Následovala ukázka jednotky. Aleš na konci louky zapálil hromadu sena, kartonů a nějaké dříví, zahnal všechny do bezpečné vzdálenosti a mohli jsme začít. Tatra objela areál, pustila výstražná zařízení a dojela k ohni. Strojník pustil čerpadlo, velitel zhodnotil situaci a určil, kdo bude hasit. Hasiči si vzali potřebné vybavení a oheň během chvilky lokalizovali a zlikvidovali. Všechny tři ukázky probíhali přesně tak, jak je to v plánu na oslavách. Cílem bylo udělat si takovou generální zkoušku, aby nás potom nic nepřekvapilo. Když už jsme tam měli Tatru a zbylo v ní trochu vody, tak se kluci zeptali, jestli mají děti věci na převlečení. No, co asi tak mohlo následovat. Jirka vylezl na střechu a začal montovat lafetovou proudnici. Kdo byl chytrý běžel k autu, kdo ne, skončil nažmach. 99 % lidí bylo v té druhé skupině. Když byla cisterna na suchu, pěkně jsme poděkovali a rozloučili se. Následoval dnešní poslední program, o kterém zatím nikdo moc nevěděl. Ten měl pod palcem Dominik, Ondra, Tom a Matěj. Tradiční noční bojovka. Musím říct, že si dali kluci opravdu záležet a nebylo to jen dojít kousek někam za roh a tam se podepsat. Hezky obejít celý areál Propadu kolem dokola a cestou na děti čekaly nejrůznější nástrahy o které se postarali Dominik, Ondra, Tom, Matěj, Filip a Láďa. Kdo nechtěl jít sám, mohl jít ve skupince, aby se nebál. Potom tu byli tací, co se vůbec nebáli, ale když se měli podepsat, tak si museli jednu ruku podepřít druhou, aby to bylo vůbec k přečtení. Když se všichni vrátili živí a zdraví do tábora, šlo se spát. Nikoho nebylo třeba nutit, po dnešním nabitém dni měli všichni dost.

V úterý jel pro snídani Aleš. Ráno nám to opět ještě všechno pospávalo a jak tak jezdíme každý rok, tak postupně zjišťujeme, že nemá cenu děti zbytečně budit, protože pak se ani sami nenajíte. Bylo krásně, takže nic nebránilo tomu jít se hned od rána věnovat disciplínám. Začali jsme na štafetě CTIF a 4 x 60. Střídali jsme se vždycky po chvíli mladší se staršíma, tak aby nás to po čase nepřestalo bavit. V průběhu dopoledne si vzala Iva s Filipem igelitku s nastříhaným krepákem a vydali se značit trať na odpolední branný závod. Mezitím si Majda s Klárou vzaly na povel ŠD, Matěj s Alešem PÚ CTIF a Tom s Ondrou střelbu. Říkali jsme si s Ivou, že letos nebudeme děcka vůbec šetřit a uděláme jim to obzvláště vymazlené. Trať vedla cestou necestou, polem ne polem, po louce i roklí. Jak říkala Iva, když branný, tak branný. Vrátili jsme se těsně k půl 12, takže první parta vyrazila na oběd a zbytku Iva zatím vysvětlila o co jde. Jaký mají fáborky děti, jaký dorost, kudy mají vybíhat, co je po cestě možná potká a možná taky ne a všechno co budou k závodu potřebovat. Ve čtvrt na 1 jsme se vyměnili a pro změnu si Filip zaučil rozhodčí. Na jakým stanovišti budou, co budou potřebovat, jak mají hodnotit a že mají být nekompromisní. Na soutěži se s námi taky nikdo mazat nebude a neodpustí nám nic. Když se vrátila z oběda druhá skupina bylo něco před druhou hodinou a rozhodčí si šli pomalu na svoje stanoviště připravit věci. Ve 14:45 vyběhl první závodník. První, koho potkal byl pod kopcem Matěj u vzduchovek, dále na startu motokrosu Filipa s uzly a šplh po laně. Potom se vyběhlo do lesa, kde seděl náš zdravoťák Tom se zdravovědou. Kousek vedle Toma seděl Dominik s technickými prostředky. Na konci lesa u bažiny byla Iva s topografií a optickými signály. Nad kopcem se tratě rozdělily. Dorost běžel na louku, kde hledal azimuty a děti pokračovaly dál po cestě. Tam jsme pro ně připravili taky jeden azimut, protože po přestupu k dorostu se jim práce s buzolou bude sakra hodit. Potom už společně dobíhali za Ondrou a Honzou kde pro ně bylo natažené lano na lezení a přeskok přes vodní příkop. Potom už jen cílová rovinka, kde jim Aleš napsal čas, vzal si od nich kartičku a bylo splněno. Nakonec se nám vrátili z tratě všichni, což je úspěch. Následoval samozřejmě ohýnek a buřty. Když se všichni dosyta najedli přišlo na řadu zhodnocení závodu. Výsledky jsme měli rozdělené do třech kategorií. Dorost, starší děti, mladší děti. Té první kategorii není až na výjimky co vytknout. Když už někdo měl trestné body, tak sem tam jeden, maximálně dva. To je v pohodě. Potom už to ale bylo horší. Někteří, si utrhli pořádný kus ostudy, ale jiní nás příjemně překvapili. To že netrefí špalík ze vzduchovky se nechá pochopit, ale po mnoha letech v našich řadách neuvázat uzel, nevědět co se čím hasí nebo neznat topografii. No, máme hodně co zlepšovat. Jelikož byl před námi náš poslední společný večer a na další den jsme neměli kdovíjaké plány, najeli jsme do volnějšího režimu. Kdo chtěl spát šel spát, kdo ne, poseděl s námi u ohýnku a kytary ještě nějakou tu hodinku.

Poslední den jel Aleš opět do služby a Filip pro snídani. Tady bylo krásně vidět, že jet na 4 dny bohatě stačí. Po první noci pod stanem jsou všichni čilí a čekají až bude těch 7 hodin a budou moct vstávat. Po druhé noci tedy v těch půl 8 vylezou a je to tak akorát. No a po poslední sedíme u ranní kávy do 8 a nikde ani noha. Nicméně nakonec všichni vylezli, nasnídali se a dnes už naposledy jsme nanosili všechny věci na trať. Domluva byla, že si každou disciplínu zkusíme dvakrát až třikrát a začneme postupně uklízet. Tak jsme si všechno zaběhli, a ještě nám do oběda zbyla trocha času. Nechtěli jsme se moc honit, upřímně už k tomu nebyla ani energie, a tak přišel čas na oblíbenou uzlovací štafetu. Než se všichni vystřídali na celkem 7 uzlech tak byl čas oběda. Prvně šla první parta, potom druhá. Než se druhá vrátila z Růžku, tak jsme měli už 3 káry věcí odvezené na hasičárnu. Děti si tak akorát stihly zabalit stan a už se začali sjíždět rodiče. Ve 3 hodiny už jsme tam zbyli akorát vedoucí a Majda s Klárou a Verčou, které nám obětavě pomohly vše uklidit. Když jsme odvezli poslední káru a vše na hasičárně alespoň nahrubo uklidili tam, kam patří bylo 5 hodin a my mohli jít s pocitem, že se nám to vydařilo na 1A v klidu domů.

Chtěl bych ještě poděkovat všem vedoucím, instruktorům, dorostencům, ale i dětem a rodičům za pomoc s přípravou a hladký průběh celé akce.

Fotky zde