Pacovská účast na Rescue víkendu

Náš Rescue víkend, konaný od pátka 22. 10. do neděle 24. 10 2021, začal velice zajímavě. Proč? No, protože když jsme s Bárou přijeli do Vladislavi, a dojeli k požární zbrojnici, kde byl podle instrukcí sraz přihlášených, tak tam nikdo nebyl. Takže jsme volali Ivě, aby nám sehnala číslo na paní Dopitovou, která to měla vše pod palcem. Od té jsme se dozvěděli, že změna je život a sraz je v místní sokolovně.

Když už jsme se všichni našli, vyslechli jsme si od vedoucích, základní informace o věcech, které se smí a nesmí a poté jsme dostali čas k tomu, abychom si připravili místa na spaní. Začal boj o matrace a žíněnky, aby postýlky byly co nejpohodlnější. Mezitím jsem si našel kamaráda z Junior Univerzity, kterou jsem absolvoval před dvěma lety, takže jsme si pokecali a vzpomínali. Pár minut na to přišli záchranáři, kteří nám ukázali resuscitaci a práci se škrtidlem. Poté jsme si v praxi vyzkoušeli záchranu pěti zraněných, z toho jeden bez tepové frekvence a samozřejmě já i Bára jsme museli být figuranti. Všechna zranění vznikla při výbuchu a hrozily další výbuchy, takže celý prostor byl nebezpečný a pracovat se muselo rychle a efektivně. Modelovka jak tomu říkali, prý nedopadla špatně, ale byla zde slabá komunikace a špatné vedení. Po této nervi drásající zkušenosti jsme vyrazili do místní restaurace na oběd. Po vydatném posilnění jsme nastoupili do Avie a vyrazili směr Třebíč, kde jsme měli domluvenou prohlídku hasičské stanice. Zde jsme viděli horolezce v akci, prohlídli jsme si místní techniku a zkoukli práci chemika. Po exkurzi jsme dorazili zpátky na sokolovnu a prohlídli si nějaké prezentace o různý zásazích a večer jsme zakončili filmem.

Druhý den jsme zahájili písničkovým budíčkem a po procitnutí, probrání a přípravě jsme vyrazili na snídani, kterou jsme měli ve stylu rautu. Po snídani jsme si oblékli výjezdové hadry a s Avií vyrazili směrem k louce, kde jsme si vyzkoušeli roztáhnout hadicové vedení, pak nám bylo ukázáno, jak se nasává voda z řeky a nakonec, jak použít plovoucí motorové čerpadlo. Jako další jsme si zkusili odstranit spadlé elektrické vedení pomocí speciálních tyčí. Než jsme skončili, byl čas oběda, takže hurá zpět, sundat si výjezdové hadry, vzít si PS II a vyrazit na oběd. Po obědě a následném vrácení do sokolovny, nám bylo oznámeno, že si společně s dobrovolnými hasiči vyzkoušíme pátrání po pohřešovaných osobách. Měli jsme na výběr dvě možnost. Chceme hledat nebo být hledáni? Já si vyzkoušel roli hasiče, a naopak Bára si vyzkoušela roli hledané. Než se figuranti namaskovali a připravili měli jsme hromadu času na pořádný pokec s ostatními účastníky kurzu. Okolo páté hodiny jsme se oblékly do výjezdového a vyrazili směr požární zbrojnice kde na nás čekala Avie a vyrazili jsme na výjezd. Když jsme dorazili, ihned jsme byli informováni o počtu ztracených a udělali rojnici.

Za dobu, co jsem hledal jsem pomohl ošetřit a transportovat osobu se zlomenou nohou, další nalezenou osobu jsme odnesli na nosítkách na shromaždiště, kde už byla jiná nalezená, která měla vnitřní krvácení a měla přednost transportu. Proto jsme jí naložili do Avie, která jí dopravila na místo přistání helikoptéry. Na místě pak zbyla už jen Bára, která měla otevřenou zlomeninu a žilní krvácení na krku. Tu jsme museli nést kilometr k místu odvozu zraněných. Poté úmorné části jsem si myslel, že už je konec, ale myslel jsem špatně, protože od velitele zásahu jsme zjistili, že chybí ještě jedna osoba. Opět jsme si nasadili helmy, rozsvítili si baterky a šli hledat. Po deseti minutách okolo mě nikdo nebyl, tak jsem se vydal zpátky na louku, z které se všechno řídilo a zjistil jsem, že osoba už se našla. Všichni jsme si nastoupili a přepočítávali se, když jsme zjistili, že nám dva z pátračů chybí. Naštěstí jednomu jsme se dovolali a druhý byl s ostatními hasiči, kteří přišli později. Pak jsme už jen nasedli do naší Avie a vyrazili směr naše milovaná sokolovna. Sundali jsme si hadry a vyrazili na zaslouženou večeři. Po návratu do sokolovny, jsme si udělali menší mejdan a šli si po tak náročném dni lehnout.

Ráno nás opět vzbudili písničkou, tak jsme si trochu pobalili a vyrazili na snídani. Po snídani už byla pro nás připravená prezentace o hasicích přístrojích. Jak si nejlíp zapamatovat teorii než praxí. A tak zpět do zásahového a hurá na louku hasící přístroje vyzkoušet v praxi. Po této velice zajímavé, zábavné a poučné akci jsme se šli zvěčnit na památku. Po obědě nás čekal závěrečný test. Po testu, kterým všichni prošli začalo srdceryvné loučení.

Takto bych shrnul celý tento zajímavý víkend, plný kamarádství a dobrodružství a doufám, že se zase potkáme za rok.

Láďa Trpák