Mladí hasiči už po 7. pod stanama

Letos, jako předešlý rok, zorganizovali vedoucí soustředění pro děti a dorostence, aby měli možnost zdokonalit se v disciplínách, zopakovat teorii, vypilovat mušku na střelbě a samozřejmě utužit vzájemné vztahy.

Vše vypuklo 14. srpna v Pacově na Propadě, kde se kolem osmé hodiny ranní sešli vedoucí s dorostem a postupně začali přivážet překážky, stany a zkrátka vše potřebné pro takovou akci. Jen tak tak se nám podařilo postavit hlavní stan a začalo pršet. Trochu jsme si s tím dělali starosti, protože děti měly přijíždět na půl desátou. Kam umístíme to velké množství věcí a stanů v tomhle počasí? Na štěstí jsme měli k dispozici přístřešek pod loukou, kam jsme se přesunuli. Zde jsme postupně začali přebírat děti. Do hodinky nás byl slušný počet a déšť postupně ustával, tak jsme popadli věci, vrátili se k našemu zázemí a začali stavět stany. Najednou bylo poledne a přišel hlad, ve 12:01 přijel Aleš s gulášem a Majdou v kufru. Než všem trochu slehlo, obloha se vybrala, jenom sem tam nějaký mráček, tudíž ideální stav na stavění překážek a nastudování pravidel nové směrnice. Děti čekalo pět disciplín, a to PÚ CTIF, štafeta 4x60, štafeta CTIF, štafeta dvojic a branný běh. Když bylo vše připraveno, Aleš rozdal starším čísla a nastal trénink PÚ CTIF. Nejdříve vše společně prošli, ujasnila se pravidla a po zodpovězení nejasností se šlo na první pokus. Mladší děti pod vedením Ivy začaly se štafetou dvojic. Stihlo se pár pokusů, pak se roztrhl obří slejvák. Všichni jsme se usadili ve stanu, vyndaly se karty, procvičovala se topografie, někdo šmejdil mezi buchtami, někdo jen seděl a koukal do deště. Když déšť ustal, přišlo na kontrolu stanů. V prvním se to vyřešilo otočením plachty, v dalším byla naprostá potopa. Než se věci daly do pořádku, byl čas na opékání špekáčků. Kluci rozdělali oheň a všichni usedli kolem. Měli jsme před sebou ještě tři dny, takže se nikdo nepouštěl do žádných velkých akcí a šlo se brzy spát.

Druhý den ráno se jako první vzbudila samozřejmě Iva s Filipem, když nepočítáme Aleše, který nám odjel do práce. Letos kluci zavedli službu na rohlíky, aby toho neměl Filip moc. V pondělí to padlo na Toma. Postupně se nám probouzely děti i dorostenecké osazenstvo. Kdo byl hotov se snídaní, začal nosit věci na trať a kolem deváté to vypuklo. Starší se pustili pod dohledem Filipa na PÚ CTIF, mladší s Ivou na štafetu 4x60. Dělaly se samozřejmě pravidelné pauzy na pitný režim, protože dnes nám počasí opravdu přálo. Během dopoledne se děti vystřídaly na všech disciplínách. Klára s Láďou mezitím postavili střelbu a děti ještě chvíli potrénovaly. Pak nás opustila první várka na oběd. Když se kluci vrátili, my jsme umyli ruce, vzali čistá trička a vydali se na Růžek. Odpoledne se k nám už připojil Dominik, takže jsme byli kompletní. Obloha se nám začala trochu zatahovat a vítr se zvedal. Radar hlásil, že to pro nás moc dobře nevypadá, tak jsme sklidili věci z trati, každý dorostenec si vzal nějaký okruh ze ZPV a začali jsme procvičovat na zítřejší branný běh. Naštěstí to skočilo jen hřměním a zbytek nás minul, tak Filip dorostu a starším ještě naměřil tři azimuty přes motokrosovou trať. Než se tam všichni vystřídali, už se sedělo u ohně a opékaly se špekáčky. Najednou se nám od ohýnku vytratili Dominik s Filipem, Matějem, Tomem, Láďou a Járou a nám bylo jasné, že se něco chystá, a taky ano. Dominik měl připravenou noční hru a ta tedy byla letos opravdu perfektní. Někdo šel sám, někdo ve skupince. Táhli nás hezky přes motokrosovou trať, kde Láďa strašil tak poctivě, až skončil s výronem kotníku. Samozřejmě nejvíce vystrašené byly dorostenky, včetně té nejstarší. Skončilo to dobře, všichni se vrátili živí a až na Láďu i zdraví.

V úterý nám snídani přivezl Matěj a už se k nám připojil zase Aleš, bohatší o Míšu. Ráno bylo klidné, děti postupně vylézaly ze stanů a nikdo nikam nechvátal. Dopoledne Dominik zavelel a s Papíkem odvezli Láďu do nemocnice. Iva s Filipem vzali fáborky a šli na značení tratě braňáku, se kterou si jako každý rok dali opravdu záležet. Dorostenci si rozebrali mladší a Aleš si vzal na povel starší. Ale co se nestalo, na CTIF to odnesl další kotník, tentokrát Nikči. Usedli jsme na deky, kotník se chladil a my dopilovali s dětmi vše, co bylo potřeba na odpolední běh. Filip s Ivou se nám vrátili přesně na čas oběda. Jela první várka, ta obstarala oběd pro Niky, potom se na oběd vydala várka druhá. My už cestou zahlédli nějaké fáborky, a tak začaly trochu pracovat nervy. Začalo se spekulovat, kudy se poběží, jak dlouhá je trať, kam až se má doběhnout... Po návratu se dětem začalo vysvětlovat, po jakých fáborkách běžet a kam určitě neběžet, pro nováčky, co je na stanovištích čeká a nemine. Kluci se nám vrátili z nemocnice o pár berlí bohatší, a tak se všichni mohli pomalu přesouvat na stanoviště. První vystartoval ve 14:45. První zastávka byl Papík se střelbou, letos byl maximální počet deset terčů, takže jsme se tu chvilku zdrželi. Podle modrých fáborků jsme proběhli kolem rybníka na start motokrosu k Filipovi, zde na děti čekalo uzlování a pro dorostence tu byl šplh po laně. Cesta se dále vinula lesem do kopce, kde uprostřed mechu čekala Majda se zdravovědou. Následující zastávka byla u Ivy, děti zde zaměřovaly azimut a zorientovaly mapu, dorostence přezkoušela z optických signálů. Pak se nám cesta rozdělila. Pro starší pokračovala podél žlutých fáborků na louku, kde měli menší ochutnávku přesunu podle azimutů, ale měli štěstí, dostali jen dva. Mladší a dorost pokračovali po modrých až k Tomovi, ten měl na starosti hasiva a technické prostředky. Za Tomem čekal na dorost přesun podle azimutů, ti už takové štěstí neměli, dostali jich pět. Předposlední stanoviště obsluhoval Dominik s Láďou, zde přeskok příkopu a natažené lano pro děti. Na závěrečné rovince čekal Aleš, ten zde představoval start a zároveň cíl. Když se nám všichni vrátili z tratě, vzal Aleš kluky, Majdu a Kláru a vyrazili připravit letní kino. Děti si opékaly špekáčky, zato nám u kina už Matěj pomalu šilhal hlady. Jenomže když se rozehřál gril, houkli požár, což nejen Papimu překazilo plány. Naštěstí jsme se večer úspěšně všichni sešli u ohýnku. Vyhlásil se braňák, kde to letos u nikoho nebyl žádný propadák, u většiny spíše příjemné překvapení. A jak to bývá, poslední večer se už nikomu nechtělo jít spát se slepicemi.

Poslední den děti tradičně vyspávaly, ostatní aspoň dali v klidu kafíčko, snídani a nestáli frontu v umývárce. Program byl jasný, pár pokusů na každé disciplíně, oběd a pomalu se mohlo začít balit. Během naší výpravy na Růžek kluci odvezli tři káry s překážkami a my se vrátili v pravý čas na to, abychom mohli začít balit věci do batůžků. Kolem třetí hodiny se zabalil hlavní stan a postupně začali přijíždět rodiče. My jsme se přesunuli na hasičárnu, kde jsme vše dali do původního stavu a naše 7. soustředění tak bylo úspěšně za námi.

Foto zde