Mistrovství ČR v ZHVB ve Vlašimi
Přišlo to, čeho jsme se všechny obávaly. Den D a odjezd na republiku, kam jsme se probojovali přes okresní kolo v Onšově a krajské kolo v Bobrové. A kam že to dnes jedeme? Máme štěstí, že se republikové kolo koná ve Vlašimi. Od nás je to necelá hodina cesty. Dnes běžíme jako poslední kategorie, takže žádný odjezd den předem a nebo odjezd brzy ráno.
Sraz máme v devět hodin na hasičárně. Jedeme ve složení Verča N., Kája S., Kája H., Alča, já. Vendy jede s námi, jako náhradnice a psychická podpora. Jako vedoucí s námi jede Filip neboli náš přezzkušební trenér, Iva, Aleš a Monika. Přidal se i Pavel co by běžecký trenér a Toby, který se osvědčil jako psychická podpora.
Aleš s námi ještě objel ve Vlašimi celý park a vyhlíželi jsme stanoviště. Před desátou jsme na místě. Včera jsme se shodli, že si všechny uděláme jednotný účes, a tak Ája a Vendy pletou copy. Poté rozkládáme stan, deky a jdeme odpočívat. Už od rána na nás není vidět ani kapička nervozity, za to na ostatních týmech docela jo. Kolem našeho stanu už od desíti běhají družstva a rozcvičují se, ale nás to nerozhodí a ležíme v klidu dál. Co kdyby se nám něco stalo. V jedenáct pánové uznávají, že je čas na oběd a jdou do restaurace, kde se k nim připojil Papik, Láďa a náš atletický trenér Pířa.
V půl jedné už nás donutí se zvednout a jít se připravit na prezenci. Ta začíná o chvíli dřív a přijde nás tam pozdravit i paní Dopitová z KORM. Na prezenci jsme každá dostali pásek na ruku a banán. Poté jsme se vrátili do našich pozic na dece. Půl hodiny před odchodem na start, nás donutí vstát a jít se aspoň trochu protáhnout. Dalo nám to hodně přemlouvání, ale zvládli jsme to. Po rozcvičce jdeme na start. Stihneme ještě fotečky, aby měl Aleš co pověsit na sociální sítě, a pak už vyvolávají naše číslo.
Dáme ještě nějaký rychlí cukry a jdeme na startovní čáru, kde nám začínají běžet naše 4 minuty do startu a jelikož je to dost času tak ještě další fotečka. Najednou slyšíme na místa připravte se…. A je to tady…. Vybíháme. Jako první je střelba, která byla vidět už od startu. A není to nejhorší já a Ája máme terče čisté a Kája s Kájou po jednom špalíku Verče se dnes nedaří a má plný terč. Ale nic si z toho nikdo nedělá a běžíme dál. Na dalším stanovišti nás čeká orientace v přírodě, kde máme nulu. Dál na nás v kopci čekali azimuty, který se hledaly skoro sami. Po azimutech jsme šli vázat uzle a začali jsme sbíhat kopec. Čekala nás zdravověda, které jsme se docela báli, ale také byla za nulu. Teď nás čekalo údolí kolem řeky, kde byla požární ochrana. A k našemu štěstí jsme dohnali tým před námi a mohli jsme mít čekačku. Aspoň si vydechneme. Další stanoviště byla ochrana obyvatelstva, kde máme také čekačku. Toto stanoviště bylo na kopci a Káju S. jsme táhli za ruku a nahoře už lezla skoro po čtyřech. Rozhodčí na tomto stanovišti se jejímu stylu trochu smáli, ale zvládla to. Na laně tým před námi opět doháníme hned po jejich přiběhnutí, takže máme opět čekačku. Ale už teď vidíme problém. Kája H. leze nohama napřed a zjistila, že se sem nevejde. Prvně lano a po laně hned příkop. První jdu já po mě Ája a běžíme dál. Čeká nás už jen cíl, do kterého sprintujeme. Za námi přibíhá Kája S. a pak už jen Verča s Kájou, který si dávají sprinterský závod až dokonce.
Startovní karta je plná nul až na střelbu, kde je 5 trestných. Všude byli hrozně fajn rozhodčí.
My jsme se svým výkonem naprosto spokojeny. Dáme ještě fotku po. A konečně do kraťasů, protože teploměr ukazuje 25 °C, takže se tu dost vaříme a do nástupu času dost.
Velké plus této soutěže jsou průběžné výsledky na dh.cz, které naši vedoucí stále hlídají. Co nás nejvíce překvapuje je, že se kromě střelby chybuje na ostatních stanovištích.
Filip s Papíkem nám chtějí zlepšit komfort a jeli pro nanuky a něco studeného k pití. Za chvíli jsou zpátky a my se můžeme ochladit.
V 15:15 máme vyhlášení a teda to, co předvedli nebylo na republikové úrovni. Na nástup se většina týmů nedostavila včas a ty co se dostavili, přišli ve většině v kraťasech a žabkách. Na nástupu se nepoužíval mikrofon, tudíž bylo špatně slyšet. Vyhlášeno a oceněno bylo pouze deset nejlepších.
Dostali jsme pamětní plaketu a věcné dárky. Teď už jen zdraví dojet domů. Naši vedoucí jsou na nás hrdý a my spokojený.
A jak že jsme dopadli?
Na 1. ročníku MČR v ZHVB jsme se umístili na 7. místě. A to považujeme za úspěch.
Verča Trpáková