Letní soustředění
11. 8. - 13. 8. 2019
Konečně nadešel čas našeho stanování. A jak už to tak bývá, ne vždy vyjde vše tak, jak bylo naplánováno. Původně jsme měli stanovat od pondělí do středy, ale meteorologové na úterý a středu nehlásili nic dobrého, déšť bychom přežili, ale ty bouřky se Ivě vůbec nelíbili, a tak se to vše posunulo o jeden den dopředu. Tak tedy v neděli v 9:30 hod jsme se pomalu začali sjíždět na naší letošní stanovací základnu, a to pacovský Propad. Iva a dorost už byli na místě a naměřovali dráhy. Hned jak jsme se sešli všichni začalo velké stavění stanů. Samozřejmě dorost stavěl jako první, aby byl hned u zdroje s jídlem a pak už záleželo na nás, kdo vedle koho chce být. Úplně na konci řady se zabydlela Iva, aby nás prý měla pod kontrolou. Tak teď už jen postavit ten zamluvený velký stan, abychom si tam mohli schovat věci a je to. Bohužel nějak na nás zapomněli, a tak další zádrhel na světě.
K obědu se nedal Aleš zahanbit a přesto, (dnes tu s námi nebude - slouží směnu) že se mu tento rok nechtělo vařit tradiční guláš, si po velkém přemlouvání nechal říct a obětoval se pro nás. Guláš byl luxusní a byli mezi námi tací, kteří si šli několikrát přidat. Pak už na nás čeká nepopulární útok CTIF. Zuzka s Majdou nám na další sezónu odchází do dorostu a někteří už k nám nechodí, tak stavíme úplně novou sestavu. Na starost si je bere Filip. Nováčkům je třeba vše vysvětlit. Těm, co se přesunuli na jiné posty je třeba oživit pravidla. Po několika pokusech už toho mají Jára s Davidem na džberovkách tak akorát, a tak dostávají pauzu. A pak znovu na start. To vše až do večera. A to na nás ještě svítí sluníčko. Iva mezi tím ve stínu bříz učí nováčky topografii, zdravovědu technické prostředky atd. Prostě vše na zítřejší braňák. S příchodem večera konečně dostaneme volno a jdeme si na ohýnku udělat večeři. Buřtů a klobás je dost a jako dezert vyrabujeme tašku se sladkostma, které jsme si vyhráli. A ač si velcí mysleli, že jsme tak unavení, že zalezeme do stanů a budeme tvrdě spát až do rána, tak to se v nás spletli. Všichni se usadíme ve velkém stanu, který k nám nakonec k večeru s omluvou doputoval a rozdáme karty. K ránu se spustí déšť a k tomu jsou v dálce vidět blesky. A všichni, co tvrdili, že pokud bude pršet, tak je to ve stanu vzbudí a že se bouřky bojí, klidně spinkají zachumlaní ve spacáku. Jen Filip s Ivou nespí a hlídají stan, protože se zdálo, že každou chvilkou někam odletí.
Ráno se k nám přidává i Aleš, který nezapomněl přivést čerstvé rohlíčky a po snídani nás na CTIF začíná honit on. Iva si tentokrát vybrala štafetu dvojic opět s nováčky. Nováčci jsou vystrašení z odpoledního ZPV, a tak s nimi opakuje to, v čem si nejsou jistí. Největším problémem se ukazuje překonání lana. Po obědě, na který jsme si došli Na Růžek, si dáme opáčko úplně všichni. Vedoucí zatím vyznačí trať a naměří pro dorost azimuty. Připravili pro ně terénní přesun, včetně přeskoku přes potok. Po třetí hodině přichází posily ze sboru, kteří obsadí jednotlivá stanoviště. K tomu se nám začíná zatahovat obloha. A to dnes hlásili bez deště. Tímto bychom chtěli poděkovat Andree Čížkové, Honzovi Kohoutovi, Pavlovi Pavlíkovi, Vaškovi Studničkovi a Verče Makovcové, že si na nás udělali čas, a i v tom dešti obětavě seděli u stanovišť a dělali nám rozhodčí. První z nás vybíhají na trať ještě bez deště, ale od půlky startovky už lehce prší a ti co jsou na konci, na prvním stanovišti střílí za pořádného slejváku, což se podepsalo i na počtu spadlých špalíků. Trasa je letos krásně značená, a tak se do cíle dostáváme všichni sice zmoklí, ale bez velkého bloudění. Jen dorost se nám někde toulá. Přesun podle azimutů prostě není jejich hobby a jak bylo slyšet z jednoho stanoviště si hledání azimutů užívali. V jednom místě se sešli skoro všichni, a přesto nenašli ani jeden. Zato našli vosí hnízdo, bažinu, trní a jiné a jiné. Nakonec i oni se dostali do cíle a na oslavu tohoto úspěchu se jdou vykoupat do rybníka. Všichni se povinně jdeme převléknout do suchého a jdeme se schovat do velkého stanu, kde se Aleš chytá za hlavu nad našimi výsledky. Raději obsadíme vzdálený konec lavic a rozdáváme karty. Nakonec se i počasí umoudří a my si na ohýnku připravíme tradiční večeři. To už jsou spočítané výsledky našeho snažení. Úplně jsme vyhořeli. Dorost byl kompletně diskvalifikován kvůli nenalezeným azimutům. Kromě Toma, ten našel dva, ale minul jedno stanoviště, takže taky disko. No a děti. Sice nebyli diskvalifikovaní, tedy kromě jednoho, který odmítl plnit úkoly, ale žádná sláva. Trestné bodíky sesbíral každý, tedy až na jednu výjimku a tou byla Verča. Někdo měl jen jeden dva trestné, ale našli se i tací, kteří jich sesbírali 17. To znamená 17 minut navíc k běhu. Opět se rozpršelo, a tak se schováme spolu s kartami do stanu a když prší, tak hrajeme prší.
Ráno posnídáme čerstvé buchty, které nám dodali naše hodné maminky a opět se vrháme na útok CTIF. Jak my ho nemáme rádi. K polednímu si dáváme poslední pokus a ten nám vyšel tak jak zatím nikdy. Čas 1:08 min a jen dva přešlapy na příkopu. Super. Potom nás ještě čekalo překvapení. Aleš nás všechny zavolal na hráz rybníka a nikdo nevěděl, o co jde. Profíci dostali nový motorový člun, tak ho vzali na Propad a my ho mohli vyzkoušet. Vydrželo nám to přes hodinu, a pak už jsme museli jít na oběd. Opět vyrážíme Na Růžek. Dneska s náma šli pěšky i dorostenci, ale peskovali celou cestu, jak je to daleko. Po návratu na tábořiště zavelíme, že CTIF už určitě neběžíme, a tak si dáme uzlovací soutěž na čas. Uzle už zvládneme skoro všichni a soutěžit mezi sebou je zábava. Zkusili to úplně všichni včetně vedoucích a Ondry (dorostenecká posila), který je vázal poprvé v životě. Někomu se čas povedl, někomu méně, ale rozhodně to byla legrace. Aleš s námi nemůže zůstat až do konce, odvolali ho rodinné povinnosti, a tak mu alespoň naložíme káru materiálu, kterou odveze na hasičárnu a propouštíme ho domů. I my ostatní začínáme pomalu balit a snášet si věci na jednu hromadu. To až pro nás přijedou rodiče, celý šťastný, že nás po tak dlouhé době vidí, jsme je nezdržovali a vyrazili domů. Jen jsme zapomněli, že bychom mohli pomoct taky s balením věcí, které jsme celou dobu používali a nebyli naše, ale z hasičárny. Tak to zase odřela Iva s dorostem, Láďou a Verčou. Asi si je budeme muset nějak udobřit, protože příště bysme chtěli stanovat ještě o den dýl.
Tak zase za rok.