Hasičská fontána Praha
Tam už jsme nejeli všichni, protože to bysme se z toho
asi zbláznili. Ono uhlídat 20 dětí není žádný med. Ve finále nás jelo jenom
pár. Iva, Láďa, Láďa st., Verča, Verča st., Matěj a Filip. Na kraj Prahy jsme
dojeli autem a odtud už jsme pokračovali metrem. Měli jsme ještě trochu času,
tak jsme si z Vyšehradských sadů prohlédli západ slunce nad Prahou a postupně
jsme scházeli dolů k řece. Stoupli jsme si hned nad náplavku asi do třetí řady.
A za chvíli to vypuklo. Vtip byl v tom že 5 minut před začátkem jsme se
dozvěděli, že máme místo ve V. I. P zoně, ale my nevěděli, kde je, tak jsme
zůstali stát, kde jsme. Ve finále to bylo 20 kroků od nás. Užili jsme si to i
bez toho a bylo to opravdu krásné a zážitek z toho na celý život. Celé to
trvalo asi půl hodiny. Potom jsme šli zpět na metro, do auta a šup domů. Do
Pacova jsme dorazili kolem 1 ráno, na jednu stranu úplně vysílený, ale za to
plný dojmů.