8. ročník soustředění MH při SDH Pacov
12. - 16. 8. 2023
Letošní stanování bylo úplně jiné, neobsahovalo skoro žádné naše běžné tradice. Ale o toto bylo zajímavější. Byl to prostě takový pank.
Jelikož, jak víte, máme nový tým dorostenek, tak jsme si dali teambuilding o den dřív, než přijedou děti. Sraz jsme měli už dopoledne, pro ty, kdo chtěl přijel připravovat a vozit věci na naše tradiční místo – Propad. A kdo nepřijel nebo nemohl, dorazil v průběhu dne, protože to tábořiště někdo hlídat musí, když kluci jeli na soutěž do Přáslavic. Poslední dorostenka byla Kája S., která přijela chvíli před pátou. První se ze soutěže vrátil Filip, Papík, Majda a Aleš, kteří odjeli hned po odběhnutí. Zbytek tam počká a přijede až po vyhlášení. Mezitím jsme si postavili stany, kdo teda měl a nespal pod velkým hlavním stanem. První problém nastal hned po našem příjezdu, kdy jsme zjistili, že tady měli soustředění motokrosaři a rozjezdili nám celou louku. Na běháni to zas tak moc nevadí, ale kde budeme spát? Jediný volný prostor byl pod první mezí. A na konci jsme zjistili, že to je poměrně praktické. Po příjezdu zbytku soutěžících jsme rozdělali oheň opekli klobásy a u ohně jsme vydrželi do dvou do rána. Ve dvě nás vyhodil Flip, tak jsme šli spát. Jenom mimochodem, kluci celou soutěž v Přáslavicích ovládli a přivezli si nejen pohár za 1. místo, ale i sošku za nejrychlejší pravý proud.
Ráno byl cíl vzbudit se do půl desáté, kdy začaly najíždět první děti. Poslední ospala byla Kája H. Zbytek mezitím připravil dráhy na štafetu dvojic a útok CTIF, protože Iva s Filipem uznali, že stavět 4x60m a štafetu CTIF nemá cenu stavět. V půl jedenácté nám začal Aleš ohřívat guláš, který vařil v pátek s Ivou. Mezitím jsme dostavili všechny stany a ubytovali děti. Aleš to měl s gulášem akorát a s naším překvapením si všechny děti přinesly ešusy a jediný kdo je zapomněl, byli dospěláci, ale to jsme čekali. Někdo sice ešus měl, ale neměl lžíci, takže stejně čekal. Iva přijela s tím, že bude dojídat zbytky po dětech, tak ho nepotřebovala a Filip byl jediný vybavený, protože on a guláš, to je sehraná dvojka. Po obědě jsme si dali polední siestu, a pak už si děti přebral Aleš na útok CTIF. A jelikož dorostenky měly jiný program, tak dostaly papíry a začaly se učit braňák. Po novu už se tomu říká ZHVB. Ale před tím se Dominik rozhodl, že se proběhneme, což by nebyl takový problém, kdyby nebylo takový dusno a horko a nebyly jsme po včerejší noci tak ospalé. Dobrý všichni poměrně v pohodě dobíháme do tábora. A abychom toho neměly málo, místo učení se braňák v leže, jsme šly běhat kladinu s bariérou a hadice. Všechny jsme byly rády, že stojíme natož běhat. Ale Dominik je přísný a nekompromisní. Potom už zbývala jen večeře, při které jsme si opekli špekáčky a klobásy. Vedoucí seděli u stanu a Ivě byla zima a vařila jeden čaj za druhým a Aleš toho už měl asi dost protože pronesl: "Já si taky vařím čaj v zimě do takovýho toho litrovýho půllitru, co mám na hasičárně." Iva s Filipem na něj chvíli divně koukali a on nechápal, co se děje a když mu řekli tu kravinu, co řekl tak se začal smát. Ale aby toho nebylo málo, tak si pak šel vzít do stanu dlouhý kalhoty a když přišel tak pronesl: "Pod těmi nebesy, co mám ve stanu, to vypadá že ty černý kalhoty jsou fialový". Pak už šli, všichni spát. Jelikož se naši vedoucí při vymýšlení tohoto stanování asi nudili, tak nám vymysleli výsadek. Vzbudili nás (tedy jen ty 15+) v 1:00 ráno. Jelikož každý stan budil někdo jiný, tak každý taky řekl něco jiného, Filip mě a Káje H. neřekl, že si máme mít baterku Dominik Áje a Vendy zapomněl říct dlouhý kalhoty a Pířa o baterce Verče N. a Káje S. také pomlčel. Jediné, na čem se shodli bylo, že telefony s sebou a do minuty ať jsme u ohně. No to bude zajímavý. Takže jsme došly k ohni a naházely nás do kufru k Matesovi do auta. Ještě předtím nám ale posbírali ty telefony, které jsme měly mít s sebou. Potom jsme se všechny alespoň trochu probudily, tak jsme nadávaly jako špačci, protože to docela drncalo, i když tvrdil, že s námi jel opatrně. Celou cestu jsme hlídaly kudy jedeme, protože jsme čekaly, že nás někde vyhodí a vraťte se… Ale to by bylo moc jednoduchý naši trenéři musí být prostě originální za každou cenu. Takže po tom, co jsme vystoupily, jsme dostaly buzolu, 1 světlo, telefon, aby nás mohli kontaktovat a elektrický obojek, který byl připnutý na batohu, ve kterém bylo pití. Obojek jsme dostaly, protože to byla jediná věc, na které byla GPS, aby nás mohli hlídat. A abychom se teda nějakým záhadným způsobem neztratily, tak nám hned na začátku nám Dominik vysvětlil, jak to bude. Na prvním kůlku jsme dostali informaci dál po cestě, tak jsme vyrazili. Dále nás čekalo dalších 23 pokynů mezi kterými bylo např. naměř azimut a udělej 70 kroků, ale taky z nás měli srandu stále do kopce to bylo asi 4x za s sebou 😊 ach jo…Jednou jsme se ztratili, protože jsme špatně přečetly azimut a vyrazili na druhou stranu, ale to nevadí, protože jsme měly hlad a cestou jsme potkaly jablka. Po tom, co jsme došly na rozcestí a neviděly žádný kůlek s informací, tak jsme vyrazily zpátky a v půlce cesty zpět nám volá Dominik, že jdeme špatně, tak jsem mu odpověděla, že víme a tvrdíme jim, že jsme šly na jablka. Vyrazily jsme na druhou stranu, a to už bylo správně. Po hodině a půl jsme dorazily k posledním papírku, kde bylo napsáno: ,,Tak za námi pojďte k ohni." Sláva už se blížíme ke stanům. U ohně na nás čekají všichni vedoucí, tedy až na Ivu a Aleše. Ty na nás čekají ve stanu. Srandě není konec, je tu přece Dominik. Došly jsme k ohni, sedly si a Dominik se nás zeptal, jestli jsme si našly odměnu v podobě našich telefonů. Když jsme řekly, že ne tak, jedna půlka uznala, že oni do rána počkají a druhá pro ně vyrazila. Po dvaceti minutách se vrátily a řekly, že tam nejsou. Tak jsme si z nich dělaly ještě chvíli srandu a pak jim je Filip vrátil. A to by nebyl Pířa, kdyby neměl nějakou blbou otázku:,, A kdo nadával nejvíc?" Celý tým se shodl na mně a já to potvrdila, že je to dost možný. Jelikož bylo tak půl čtvrté ráno, tak zaveleli: ,,Jde se spát." Tak jsme se všichni nějakým způsobem dopravili do stanů.
Jako první z dorostu jsem vstala já. Aleš mě hned začal zpovídat kde, kdo, kdy… Poté vylezla Ája s Vendy, které musely taky povyprávět. Pak už začali vylézat děti a polomrtví dorost. Dnes bylo dopoledne učící, protože jsme měli s Dominikem dohodu, že když přineseme všechny papírky, co jsme ráno našli tak do 14:00 máme klid. Těch, co běhali útok CTIF nám bylo upřímně líto, protože my jsme si přesouvali naše ležení vždy podle toho, kde byl zrovna stín. Po pátém pokusu je Aleš přestal týrat, a i oni se mohli začít učit na braňák, který se poběží zítra. Dnes už jdeme na oběd na Růžek, protože kdo by vařil každý den cca 30 obědů. Takže v poledne vyrážíme, protože Iva nám na půl jednou objednala jídlo. Máme to vždy akorát. A pak s těma plnýma bříškama zpátky na Propad. Jít s námi se odvážila jen Iva s Alešem a zbytku jsme potají záviděli, že jedou autem dřív, protože to tábořiště někdo hlídat musí. Po návratu máme všichni do dvou hodin klid a potom najíždíme pomalu, ale jistě do našeho režimu. Ale Aleše dneska ta cesta, a to vedro nějak zmohlo. Vzal si svou rybářskou židličku a usnul. A to bychom nebyli my, kdybychom mu něco neprovedli. U nás se nevyplatí spát přes den. 😊 Po spoustě nápadech, co bychom mu mohli provést vyhrál nápad na růžovo nalakované nehty okurka na čelo a srdíčko na tváři. Ještě jsme mu chtěli nakreslit knírek, ale bohužel se vzbudil. No nic třeba příště. Odpoledne Pířa dojel koupit meloun a dorostenky vyráží trénovat na zámek. Děti se jdou koupat do rybníka. Po návratu se samozřejmě jdou opékat buřty a klobásy. Ale dnes se jen tak spát nepůjde. Jelikož Dominik má noční akce rád, tak dnes pro všechny děti vymyslel noční hru. Jako první skupina jde Anabela, Gábinka a Eliška, a jelikož jsou ještě malé, tak s nimi jdu já a Ája. Aby se nebály, tak všichni mají zákaz strašení. Jdeme! Tak cca v půlce trati jsme nevěděly, kam jít, takže volám SOS Filipovi, který nám poradil, ale stejně jsme šly kus špatně. Dole nás odchytil Dominik, který nás poslal správně a rychle to šel ještě přeznačit. Do tábora jsme dorazily v pořádku. Poslední šla Iva s Alešem a Filipem, aby sesbírali svíčky. U ohně jsem hlídala já s Ájou a po návratu nám bylo divný, že se vrátila Iva s klukama, ale dvě nejstarší holky ne, takže prvně šli vedoucí kouknout do stanu a na záchod ale holky nikde. A sakra. Začala pátrací akce, která sice byla úspěšná, ale…po dohledání jsme zjistili, že to celé byla akce Dominika. Káju S. s Verčou N. zavřel do budky, kde se minulí rok strašilo. No jo, ale aby toho Aleš neměl málo, tak cestou po starťáku mu ujela noha a zničil si kotník. Ale to by nebyl náš Aleš. Cestou zpět nakopl kůlek, který máme na štafetě dvojic a vyšel mu přesně pod koleno. Ach jo to je tele. 😊Ale jinak je to dobrej kluk. 😊 Dominik šel dneska spát dříve než všichni ostatní, a to se prostě nevyplácí tentokrát v tom nemáme prsty my, jako dorostenky. Dominik chrápe to nám říkali, ale Dominik tvrdí, že určitě ne, tak ho Filip s Papikem v noci nahráli a napsali mu na čelo: "Chrápu, jako svině."
Ráno jsme na to koukali, ale nemohli jsme to rozluštit, tak když odešel do sprchy, tak jsme se ptali, co že tam vlastně bylo napsáno. Celé dopoledne věnujeme braňáku, protože odpoledne běžíme. Ještě vyzkoušíme lano. Naštěstí podle nového rámcového organizačního zabezpečení máme všichni vodorovný. Takže pohoda. Alešovi dnes Lucka přivezla Míšu a Lukyho, no jo jenže Aleš s Flipem a Ivou šli značit braňák, tak jsme je dostali na starost. Což by nebyl problém, ale Lukášek byl nějaký unavený, a tak jsem ho já s Verčou N. hlídaly, a dokonce na mně usnul. Nedivíme se, protože potom jsme zjistili, že má antibiotika a se sluníčkem moc nejdou do hromady. Nevadí alespoň si odpočinul. Odpoledne po třetí hodině vybíhá první závodník, což je Eliška, která všechny překvapí už na střelbě, kde i přes to, že je nováček vše sestřelí. Aleš postupně vypouští zbytek. Stanoviště jsou překvapivě, oproti jiným rokům přendané, což nás docela překvapilo. Po Pířovi na střelbě následuje Láďa s požární ochrannou, Majda se zdravovědou pak dlouho nic. Dominik s ochranou obyvatelstva, Iva na orientaci v přírodě, Filip na uzlech a poslední je Morhun na laně a příkopu. Dorostenkám chybí ještě azimuty, ale těch jsme měly předešlý večer dost, tak nám je odpustili. Večer u ohně bylo vyhlášení. Nejrychlejší běžecký čas má Martin. Děti pod 14 let a Káju H., která šla dobrovolně jsme vyhnali spát v jedenáct. 14+ a vedoucí jsme tam seděli do půl druhý, kdy už tam Filip zdrceně polehával na Majdě, zavelel rozchod. I Pířa šel spát kolem půlnoci. Ale to by nebylo, aby se mu taky nic nestalo. To by snad Dominik ani neusnul s vědomím, že ten den někomu nezaškodil. 😊 Jelikož Dominik s Pířou si postavili stan 3x3m hned vedle velkého stanu, tak plán byl jasný. Stan mu odnést. Dominik s Papikem se nad ránem vsadili, že budou spát v tunelu na CTIF, takže ho netrápilo, že tam nebude střecha. Dominik chodil pravidelně kontrolovat, jestli už spí, a když uznal, že spí dostatečně tvrdě, tak vytahal hřebíky. Vzal Káju S., Verču N. a Áju a stan mu přenesli o deset metrů jinam, a aby toho nebylo málo tak ho ještě přikolíkovali. A teď hrdě spát. Jelikož se Dominik bál pomsty a v tunelu bylo mokro, tak si našel raději nocleh jinde. Všechny stany v blízkém okolí měli možnost se přesvědčit, že Dominik fakt chrápe, ale abychom toho neměli málo, tak do toho ještě chrápal Jára o stan vedle. No to bylo zábavy. Ráno zjišťujeme, že stan je na svém místě, ale nikdo mu ho v noci nepomohl posunou zpět, tak se chvíli divíme a pak nám dojde, že když Pířa se svými skoro 2metry natáhne ruce, tak ten stan odnese v pohodě sám. Ale taky jsme zjistili, že na tom stanu měl pověšené brýle, ale to nikoho nenapadlo. Naštěstí přežily bez úhony.
Poslední ráno jel pro snídani Filip. Dopoledne si párkrát zkusíme zaběhnout CTIF a začínáme vše balit a uklízet. Dojdeme si ještě na poslední společný oběd, a pak domů. Někdo volá hurá, protože se těší na postel (hlavně dříve narození), někdo na rodiče a jiný se bojí, kolik tam bude práce.
Buď, jak buď, bylo to super a za rok znova.
Letošního stanování se zúčastnili:
Za vedoucí: Filip, Papík, Pířa, Iva, Aleš, Dominik, Láďa a Jára
Dorost: Verča T., Verča N., Kája H., Kája S. Alča a Pavel
Starší: Vendy, Toby, Martin, Kuba S., David
Mladší: Kuba Š., Max, Maty, Eliška
Přes den: Erik, Michal, Anabel, Gabča, Míša a Luky
Po všech útrapách a naschválech to bereme jako jedno z nejlepších stanování. Nejen, že nám vůbec nepršelo, ale taky jsme se shodli, že máme nejlepší zážitky, takže letošní soustředění zatím vede mezi všemi na plné čáře.
A tím to chceme poděkovat všem našim vedoucím, kteří si s touto akcí dali tu práci a mnozí z nich nám obětovali svou dovolenou.
DĚKUJEME!!!
Veronika Trpáková
SDH Pacov